20. 3. 2017 – CO JSEM SE O SOBĚ NAUČIL ZA 28 DNŮ?

Díky inspiraci ze sociální sítě Linked in jsem se rozhodl, že během měsíce února budu psát a publikovat krátké shrnutí každého dne na FB. Chtěl jsem vyzkoušet jaké to je, psát každý den krátkou reflexi toho, co se stalo, proč to vlastně dělat a jestli to vydržím.

Netušil jsem, jak moc užitečný a zároveň jednoduchý nástroj pro svůj rozvoj jsem začal používat. Již dříve jsem psal deníky ovšem spíše nahodile. Tyto krátké zprávy pro sebesamého zaměřené spíše na prožívání než na popis aktivit a činností, byly vždy příjemným zakončením dnem. Stačilo vždy pouhých 10 – 15 minut a 50-70 slov (někdy jen 1 nebo 2 slova) na stručné shrnutí toho, co byl v dang den pro mne nejdůležitější.
A co vše mi tato zkušenost přinesla? VÍC NEŽ JSEM ČEKAL…

1) Pozitivní zakončení každého dne – ikdyž ně vždy se můj den odvíjel podle mých představ, krátké  večerní zastavení mi vždy dalo klid, inspiraci, uvolnění a posílilo víru v sebe sama.
2) Disciplína – někdy to chtělo vyvinout úsilí vydržet psát každý den, ale nakonec se z toho stal návyk, ve kterém budu pokračovat i nadále a vlastně už žádné úsilí nepotřebuji vyvíjet.
3) Hlubší vhled do sebe samého – důležité prožitky, které by jinak byly zapomenuty se tímto shrnutím ukotvily skrze pocity.
4) Odvaha – neřešil jsem to, jak moc osobní shrnutí dne jsou, prostě jsem chtěl sdílet a sdílel jsem bez ohledu na to, že jsem si velmi často říkal, že to je hloupé a že to nikoho nezajímá
5) Změna úhlu pohledu – prožitky a zážitky, které bych ještě před měsícem vnímal negativně jsem začal sledovat z jiného úhlu pohledu. Naprosto přirozeně jsem získal mnohem laskavější a pozitivnější pohled na sebe sama a na to co se mi děje.
6) Vyjadřování – shrnout do pár slov to nejdůležitější co se stalo během dne je někdy obtížné. Ještě zdaleka to není podle mých představ, ale vím, že pokud budu pokračovat, tak se má schopnost zastavit se, zformulovat myšlenku a vyjádřit ji pomocí pár slov radikálně zlepší. A to se může hodit.
7) Nová komunikace – na druhou stranu jsem zjistil, že na vyjadření některých věcí jsou někdy slová krátká. Prostě komunikace probíhá na mnoha úrovních, a to nejen neverbální, ale především energetické, kdy přijímáte a dostáváte nejvíce informací. Začal jsem tomu říkat „holistická komunikace.“
8) Lepší vnímání – mnohem lépe jsem začal vnímat pocity a emoce své i lidí kolem  mne. Moje EQ se zvedlo, především emoční stabilita.
9) Větší sebedůvěra – lepší vnímní a uvědomění si sebe sama přirozeně vede k větší sebedůvěře. Mnohem více jsem si vědom svých slabých míst, bez toho aniž bych tím snižoval svou vlastní hodnotu. Zároveň vídím, jak vidím jak rostu a rozvíjím své silné stránky.

1. únorový den: Má volba

To, jak se cítím a jak prožívám, je jen a jen má volba. Někdy jednodušší, někdy těžší, ale vždy je to má volba. Stejně jako je má volba vše, co se mi děje v životě. Někdy na to zapomínám a potřebuji si to neustále připomínat. Pokud zapomenu, lepší než boj, je plné přijetí dané situace a především sebesamého.
2. únorový den: Já nevím

“Nevím”. Dnes jsem si to řekl několikrát. Je jedno jestli to řeknete nahlas nebo jen v duchu. V každém případě dáváte prostor druhým lidem, uvolníte se a opravdu nasloucháte. Přestáváte usilovat, přesvědčovat a snažit se. Dovolte si nevědět, je to osvobozující pocit.
3. únorový den: Rozhodování a Intuice

Dnes jsem dočetl knihu stejného názvu. Celý den jsem pozoroval,jak se rozhoduji a byla to fascinující a zábavná hra. Nejzajímavější mi přišlo jak často, i po nedůležitých rozhodnutích přezkoumávám, jestli by nebylo lepší rozhodnout se jinak. A to here hodně energie.
4. únorový den: Prostě odpočinek
5. únorový den: Strach ze selhání

Odkládáte činnosti, aktivity nebo cokoliv jiného přestože, víte, že je to pro vás důležité? Také se mi to občas stává a dnes jsem si uvědomil, že v 90% za to může můj strach z neúspěchu (a hodnocení). Je velmi nenápadný, zároveň hluboký a není na něj moc hezký pohled :-). Jediný způsob, jak překonat tento strach je přijmout jeho existenci a konat s vědomím, že mohu selhat.
6. únorový den: Emoce & Síla ticha

Znovu jsem si uvědomil, jak důležité je cítit, vědomě řídit a probouzet emoce. Nejen mé vlastní, ale i druhých.Odložil jsem masku vážného Ondřej. Někdy ji nosím podvědomě, protože to mi dává pocit, že mám věci pod kontrolou. Ale ve skutečnosti, nemám spoustu věci pod kontrolou. Bohužel, se tím ochuzuji  o dar spontánnosti. Další pozorování dnes – umění a síla mlčení a naslouchání jsou velmi hodnotné dary. Díky za to.
7. únorový den: Lehká hlava

Mám dnes lehkou hlavu. Lehkou a prázdnou. Pocit absolutní spokojenosti. Jednoduše stav bytí bez myšlenek a emocí. Pouze jsem, nic víc, nic míň. Zažívám pocit štěstí, který vychází zevnitř a nepotřebuje žádný externí doping. Jak prosté a jednoduché.
8. únorový den: Keep walking

Kdysi jsem míval rád whisky  Johnnie Walker. Dnes mám rád jeho slogan  „Keep walking.“  Nezáleží na tom jak velký krok dělám, ale na tom, že pokračuji a vytrvám. Nezastávím se a pokračuji. Je to stejné jako když chodím po horách nebo běžím maraton. Krok za krokem, metr za metrem. Je třeba vytrvalost, ale stojí to za to.
9.únorový den: Neochvějná víra

Víra, neochvějná víra a pokora v sebesamého jsou základem mého konání. Víra nemůže být nahrazena ničím jiným, ani slepým optimismem ani povzbuzováním od druhých. Pouze víra mi dává sílu být pozorný a vidět překážky na mé cestě a energii je překonávat.
10. únorový den: 40

Můj nejoblíbenější den v roce, protože mám narozeniny. Tentokrát kulaté, 40. Kromě dárků od blízkých jsem obdržel ještě dva neočekávané dárky.  První v podobě neuvěřtitelně obohacujícího koučinku s jedním z mých klientů. A druhým byl jeden z mých nejoblíbenějších filmů KID. B. Willis zde hraje uspěšného muže slavícího 40. Silný příběh o dětských snech, na které bohužel během života zapomínáme.  Zapomněli jsme, že Jsme chtěli létat červeným letadlem.
11. únorový den

Neplánování, nic nedělání a totální vypnutí
12. únorový den: Ztracený den

Je to zvláštní pocit, nemít co psát. Co psát, když nemám o čem psát? Vybavuji si spouts dnešnch aktivit, co jsem dělal a co jsem říkal, ale uvnitř mne nezůstalo nic ukotveno. Žádné pocity, žádné emoce. Je to jakloby dnešek vůbec nebyl. Ztracený a promarněný den. A to jen proto, že jsem nebyl tady a teď. Byl jsem pouze ve své hlavě a to zcela určitě není místo pro život a  prožívání krásy života.
13. únorový den: Stálý růst

Je neuvěřitelné, jak každodenní psaná reflexe podporuje můj růst. Kdysi jsem si psal dlouhý deník s výčtem aktivit. Nyní stačí pár vět a zaměřit se na to, co bylo ten den nejdůležitější a zvědomit to. Pouhých 5/10 min denně a osobní růst je zaručen. Jednotlivé posuny jsou nepatrné, ale s každým dalším se více a více zviditelňují, propojují a posilují. A jako bonus se učím formulovat myšlenky do pár vět.
14.  únorový den: Slepá důvěra 

Jak pustit to, co se snažím  kontrolovat a stejně to nekontroluji? Jak nechat život proudit? Potřebuji mít jasný a pokorný záměr. Potřebuji mít slepou důvěru v sebe a svůj vnitřní kompas. Potřebuji přesměrovat pozornost jinam, prostřednictvím dělání a prostřednictvím půdy, dřeva a kamene.
15. únorový den: Pozitivní strach

Měl jsem včera to štěstí, že jsem na okamžik pochopil sílu volně proudícího strachu.  Strach jsem vždy vnímal jen jako negativní, blokující a paralyzující energii a emoci. Snažil jsem se ho odstraňovat, bránit se mu, zpochybňovat ho, zlehčovat ho, nevidět ho.  Na krátký moment se mi podařilo pocítit, jaké to je strach přijmout a nestavět se mu do cesty. Strach nutně nemusí být svazující a paralyzující, ale i osvobozující a dávající energii.
16. únorový den: Naštvanost

Byl jsem naštvaný, protože jsem se nepostavil sám za sebe! Tato jednoduchá a pravdivá věta mne napadla dnes při koučování s klientem. Jak prosté. Dříve, když jsem se naštval, obviňoval jsem všechno a všechny kolem sebe. Hněv a naštvanost jsou vždy a za všech okolností pouze přirození strážci mých hranic. Objeví se, kdykoliv sejdu ze své cesty a nenaslouchám tou, co doopravdy chci. TOMÁŠI DÍKY.
17. únorový den: Změna rytmu

Po delší době jsem se dnes postil a vydržel. Posílil jsem tak svou vytrvalost, když jsem překonal slabou chvilku.  Přízbůsobil jsem se bez hodnocení pomalejšímu rytmu tohoto dne. Nebojoval jsem s větší únavou a ospalostí.  Nechal jsem tělo, aby si našlo své tempo.
18. únorový den: Celistvost
19. únorový den: Následuji impulzy

Dnes prozkoumávám svůj vnitřní svět jinak. Vypínám hlavu a následuji impulzy k chování,  jednání, mluvení  a k prožívání emocí. Nebráním se, neanalyzuji,  jen následuji i velmi jemné podněty mé duše. Je to velmi úlevné, zklidňující a jednoduché následovat svůj vnitřní hlas bez hodnocení a komentářů.
20 únorový den: Obyčejný den

Existují dny kdy to vypadá, že se téměř nic neděje.  Takový byl i můj dnešek. Pokud si ovšem nevšímám drobných maličkostí. Takových, kterých si normálně nevšímám a které se ukazují jako směrovky na mé cestě. Navíc jsou příjemným zpestřením a oživením jinak všedního dne.
21 únorový den: Smysluplnost

Včera se mi opět potvrdilo, že to co dělám má smysl. Navzdory tomu,že neustále slýchám, že každý je dnes kouč a že kouč nemusí nic umět. Jsem vděčný za to, že mohu dělat to co mne naplňuje  a to co mi dává smysl, radost a inspiraci. Cítím vděčnost, pokoru a zodpovědnost za to, že je mi dovoleno nahlédnout do vnitřního světa  lidí kolem mne a být při tom, když se jim mění životy.
22 únorový den: Opět emoce

Uvědomit si, prožít, přijmout a prozkoumat své emoce. Nejtěžší práce a zároveň osvobozující práce, kterou jsem zažil. Potřebuji být neustále tady a teď. Tento proces vyžaduje mou plnou pozornost, nasazení,  soustředění a vytrvalost. Každý den se mi ukazuje, jak moc jsem v minulosti emoce podceňoval nebo naopak přeceňoval. Neviděl jsem, jak důležité informace mi emoce přinášejí.
23. únorový den: Síla sdílení

Sdílení a opravdové naslouchání je pro mne ten nejlepší způsob učení se o sobě samém a o lidech kolem mne. Když se opravdově zajímám o druhé, nehodnotím je a naslouchám tomu, co říkají, tak zároveň dostávám i lepší pochopení sebe samého.
24. únorový den: Rovnováha v rozhodování

Líbí se mi a posiluje mne, když se v mém rozhodování projevuje princip rovnováhy a přiměřenosti. Přiměřenosti v rychlosti rozhodování, kdy se nerozhoduji zbrkle nebo naopak bez zbytečného otálení. A rovnováha intuice a rozumu, kdy rozum svou přílišnou horlivostí, neruší jemný hlas intuice. Rovnováha a přiměřenost vedou k akcím, které odpovídají mým záměrům a jsou prováděny v přirozeném rytmu.
25. únorový den: Dech jako symbol

Pozorování dechu je má nejoblíbenější forma meditace. To jak dýcháme symbolicky odráží to, jak fugujeme v běžném životě. Opět mne překvapilo, že jsem na svém dechu objevil něco nového a zajímavého.  V tomto případě, to, jakým způsobem se nadechuji. Nádech symbolizuje to, jak obvykle  něco ve svém životě začínám.
26. únorový den: Manifestace

Posledních pár dnů mi přichází na jazyk slovo MANIFESTOVAT. Líbí se mi jak vypadá i zní. Má v sobě odvahu, sílu, radost i nadšení. Podle slovníku jde obvykle o projev smýšlení, přesvědčení, cítění. Jak svými skutky a slovy manifestuji své záměry,  přesvědčení a sebe sama?  Upřimně si musím odpovědět, že zde existuje prostor pro zlepšení.
27. únorový den: Kairos nebo Chronos

Máme několik generací time managementu, množství plánovacích pomůcek, aplikací a návodů. A přesto lidí, kteří nemají čas kolem mne neubývá, právě naopak. PROČ? Jak je to možné? Tyto plánovací pomůcky neřeší příčínu, ale důsledek. Naše vnímání času leží uvnitř nás samotných. Zapomněli jsme na  přijetí radikální odpovědnosti za nakládání s časem. Neumíme již rozpoznat, kdy je ten “SPRÁVNÝ” čas neboli Kairos, jak mu říkali staří Řekové. Nevidíme, že žijeme v zajetí lineárního času Chronosu.
28. únorový den:

Poslední únorový den pro mne byl ve znamení náhod a změn. Přesto nevnímám, že by včerejšek byl chaotický nebo hektický den. Naopak, celý den byl navzdory změnám přirozený,  plynulý a úspěšný. Nesnažil jsem se překrucovat a vzdorovat tomu co přichází nebo se rozčilovat, že věci nejdou podle plánu. Prostě jsem jen byl.