2. 5. 2017 – JSOU VŠUDE KOLEM NÁS…

Jsou všude kolem nás, často přehlížené a podceňované, přesto s obrovskou silou a potenciálem rozvíjet naše životy. Jejich potenciál tvořit, je stejně mocný, jako potenciál ničit. Málokdy jim věnujeme pozornost jakou si zasluhují a přesto ovlivňují naše životy mnohem více, než si dokážeme vědomě připustit. Pokud jim podlehneme, udělají nám ze života peklo a stáváme se pouhou loutkou. Nechceme je vidět, slyšet ani cítit. Čím více je přehlížíme, tím více nás ovlivňují aniž si to uvědomujeme. Stále nevíte o kom je řeč? Seznamte se, prosím….Emoce. Emoce (spíš ty negativní) nejsou „in.“ Ty pozitivní jsou sice in až moc, ale dokáží nadělat stejnou paseku. Emoce se nám nelíbí, jsou nepohodlné, obtěžují nás a proto je přehlížíme, vytěsňujeme a nechceme s nimi mít nic společného. Hlavně neprojevit hněv, strach, obavy nebo smutek. To se v pracovním prostředí prostě nenosí.

Neexistuje ovšem nic ničivějšího a destruktivnějšího, než jsou vědomě nezpracované emoce. Na jedné straně je potlačujeme a neprojevujeme, abychom někoho nenaštvali (šéfa, kolegy, podřízené, klienty, apod.) a na straně druhé je expresivně vyjadřujeme a jsme na sebe hrdí ,jak jsme jim to natřeli, jak jsme bojovali za náš projekt, apod. To jakou spouš’t za sebou v obou případech necháváme, je nezodpovědné a krátkozraké. V prvním případě nosíme masky, abychom se zalíbili a nejsme pro naše okolí autentičtí, čímž redukujeme potenciál týmů ve kterých fungujeme. V případě druhém, ničíme naše vztahy a důvěru a potenciál snižujeme úplně stejně. Nebo snad budete nadšeně pracovat s někým, kdo na vás křičí a z koho se vám každé ráno svírá žaludek?

Kdo je zodpovědný za vaše emoce? 

Emoce jsou skvělým zdrojem informací nejen o lidech kolem nás, ale hlavně o nás samých. Je to podobné jako když se probudíte po večírku a od ostatních ráno slyšíte co jste ten večer dělali. Nejraději byste si zacpali uši a dal neposlouchali. Stejně tak k vám promlouvají i emoce. “Říkají” vám přesně to, co o sobě nechcete slyšet. Říkají vám to ne proto, aby jste se cítili špatně, ale proto abyste zjistili co se vám právě teď děje a proto abyste rostli. Jsou tu proto, aby vám řekli jací doopravdy jste a zároveň jsou vašimi nejlepšími průvodci životem. Jsou nesmlouvavé, vytrvalé a neustále ve střehu. Pokud jim dáte prostor a moudře jim nasloucháte nepotřebujete kouče, terapeuty, poradce, konzultanty  ani žádného guru.

Vědomě zpracovat emoce neznamená, že jdete proti své přirozenosti. Právě naopak, emoční inteligence vám dává možnost reagovat co nejpřirozeněji a zároveň ve svém vlastním zájmu.
Jak říká V. Frankl: “Mezi impulzem a naší reakcí je vždy prostor.” V tomto prostoru leží naše svoboda a síla a záleží jen na nás, jak velký tento prostor vytvoříme.

Co si vyberete? Chcete být loutkou, která jen reaguje na každý impulz nebo se rozhodovat podle toho, co je pro vás nejlepší?

Mimochodem, věděli jste, že pro úspěšný a spokojený život není tak důležíté být inteligentní a vzdělaný, ale právě emočně inteligentní?