18. 6. 2017 – PROČ JE SEBELÁSKA (NEJEN) V BYZNYSU TAK DŮLEŽITÁ?

Dokážu si představit, jak tento titulek může vzbudit celou řadu negativních poznámek a komentářů o tom,  že něco jako sebeláska do byznysu nepatří. Patří sem ovšem více než si myslíme. U většiny z vás leží jádro vašeho byznysu někde jinde, a nemáte čas sledovat, co vše a do jak míry, může ovlivňovat výsledky vašich organizací nebo týmů. Sebeláska má zcela zásadní dopad na to jak fungujeme, může zásadně měnit byznys a vztahy a přitom se o ní v byznysu veřejně moc nemluví. Proč? Protože je to téma, které nás činí velmi zranitelnými, pokud ho otevíráme. A zároveň téma, které když neotevřeme, působí ohromné škody aniž si to uvědomujeme.

Při své koučovací práci se setkávám s celou řadou manažerů, lídrů a podnikatelů. Posledních pár měsíců jsem vypozoroval, že téma sebelásky se v různé podobě u lídrů objevuje stále častěji. Většina z nich dělá práci, které je baví, mají výsledky a přesto cítí jakýsi vnitřní neklid a nespokojenost apod.  Čím to je? Je to tím, že standartní manažerské přístupy vedení lidí selhávájí a jsou nedostatečné k úrovni složitosti a komplexnosti problémů, kterým musíme čelit.  Je absolutně nezbytné, jít mnohem hlouběji pod povrch profesních a manažerských dovedností a zaměřit se na samou podstatu našeho bytí.

Vnějším projevem sebelásky je sebedůvěra. Sebedůvěra se neprojevuje tím, jak se mylně domníváme, že zvládáme činnosti a situace, které známe. Tehdy sebedůvěru nepotřebujeme. Sebedůvěra se naopak projevuje tím, jak se chováme a jednáme mimo naší komfortní zónu. Teprve tam, kde to neznáme, neumíme nebo nerozumíme, poznáváme, jak na tom s naší sebedůvěrou resp. sebeláskou doopravdy jsme.

Další projevem sebelásky je sebehodnota, která se odráží hlavně v tom jak o sobě smýšlíme, jak k sobě promlouváme a do jaké míry potřebujeme uznání a souhlas druhých. Mluvíte k sobě negativně? Vidíte věci kolem sebe černě? Nebo naopak sami sebe (a své okolí) přesvědčujete, že věci kolem vás jsou lepší než ve skutečnosti? Zdravá sebehodnota znamená, vidět sebe samé takoví jací jsme a neposuzovat naši hodnotu porovnáváním s ostatními nebo s tím, jestli se nám něco daří nebo nedaří.

Mít někoho rád (vč. sebe) neznamená dovolit mu všechno. Pokud milujeme sami sebe, nedovolíme si chování o kterém víme, že je pro naši mysl, tělo nebo duši škodlivé. Ano, včetně prokrastinace, negativní sebemluvy, přejídání, workholismu, apod. Zároveň nedovolíme druhým, aby s nám jednali způsobem, který se nám nelíbí a nevyhovuje nám. Víme, co máme rádi, co potřebujeme, co chceme a konáme tak, abychom své potřeby naplnili.

Sebeláska, zcela určitě není arogance a sebestřednost. Jejím projevem je naopak zdravá asertivita a prosazování si svých zájmů a přitom vnímání svého okolí. Nepotřebujeme s nikým bojovat, a přesto si uhájíme své zájmy. Nepotřebujeme se zavděčit všem a hlavně nepotřebujeme ničí souhlas k tomu, co děláme.

Projevem sebelásky je uvolněnost, hravost a odvaha vyjet ze zaběhnutých kolejích. Sebeláska znamená dělat vždy a za všech okolností to, je co je pro vás to “pravé” a ne to co je pouze správné. Sebeláska vám pomáhá objevovat jací skutečně jste, co doopravdy chcete a toto vyjevit. Jinýmy slovy pomáhá nám odložit masky, které nevědomky nosíme a dopřát nám svobodu být autentičtí a přirození, a  tím pádem  i charismatičtí.

Téma sebelásky předpokládá ohromnou odvahu, protože základním předpokladem je, že se  podíváme na to jací doopravdy jsme a ne pouze na náš rádoby dokonalý sebeobraz. A nejen podíváme, ale i přijmeme naše stíny a temné stránky. Potřebujeme totiž přijmout to, že naše skutečné já je většinou velmi odlišného od já, které prezentujeme. Musí zemřít naše “předstírané” já, které nedovoluje mít nedokonalosti.