https://www.ted.com/talks/jill_bolte_taylor_s_powerful_stroke_of_insight?language=cs#t-1018314

The post ŽIVÁ SÍLA VESMÍRU… appeared first on Ondřej Filip.

Užitečným a nezbytným nástrojem k tomu, abyste pochopili a cítili co se děje ve vaší mysli když jste zaneprázdění, je Zaměřená pozornost (nebo – li Mindfulness , Všímavost).

Co si představit pod pojmem Zaměřená pozornost?

Zaměřená pozornost má více jak 2 600 let staré kořeny. Díky rozvoji moderních technologií, byly její neoddiskutovatelné přínosy prokázány stovkami studií & výzkumů na vědecké úrovni.

Zaměřená pozornost je naše schopnost být neutrálním pozorovatelem našich emocí, myšlenek a tělesných počitků bez toho, aniž bychom se s nimi ztotožňovali, hodnotili a jakkoliv se je snažili měnit. To vede k rozvoji stabilní, silné a vnímavé mysli, která nám dává klid a schopnost jasně myslet. Jednoduše řečeno, Zaměřená pozornost je o tom, že víme, co se děje v naší mysli.

Nejlepší způsob jak se naučit zaměřovat pozornost je meditace, nebo-li mocný mentální trénink. Tak jako chodíte do posilovny nebo trénovat běh, abyste byli silnější nebo rychlejší, můžete stejně tak trénovat vaši mysl, aby byla klidná, stabilní a vnímavá. 

V dnešním, vysoce konkurenčním a rychle se měnícím obchodním prostředí, Zaměřená pozornost již není něco, co je  hezké “mít“, ale je to nezbytnost. Schopnosti jako zaměření a koncentrace, kreativita, efektivní rozhodování a emoční inteligence, jsou nutné pro výkon a spokojenost vašich lidí, a tím pádem i pro zisk vaší společnosti.

OSOBNÍ PŘÍNOSY                                                                                   FIREMNÍ PŘÍNOSY

✔︎  Významné snížení  úrovně stresu                                             ✔︎ Zvýšení produktivity a spokojenosti
✔︎  Lepší “time management”                                                             ✔︎ Zvýšená emoční inteligence
✔︎  Rozvoj pozitivního myšlení                                                          ✔︎ Kultivace vztahů

✔︎  Snižování vysokého krevního tlaku                                         ✔︎ Zlepšení  rozhodovacích schopností

✔︎  Posílení imunitního systému                                                      ✔︎ Rozvoj kreativity

✔︎  Zpomalení procesu stárnutí                                                       ✔︎  Kvalitnější soustředění

✔︎  Zvýšený pocit štěstí a spokojenosti                                       ✔︎  Nižší úroveň absentérství

✔︎  Fyzická pohoda a zdraví                                                               ✔︎  Vyšší přirozená loajalita

✔︎  Lepší stravovací a spací návyky                                                ✔︎ Vyšší zisky a finančně stabilnější firma

Rozvoj Zaměřené pozornosti pomáhá zvyšovat celkovou produktivitu ve společnostech jakékoliv velikosti, v jakémkoliv odvětví a na jakékoliv úrovni. Zaměřená pozornost má významnou přidanou hodnotu na všech úrovních organizace. Pomoc zaměstnancům na všech úrovních zvládat efektivně stres, zaměřovat se na své a firemní cíle a jasně komunikovat s kolegy, zvyšuje produktivitu jak zaměstnanců, tak i firmy jako takové.

Více informací o jednotlivých programech Zaměřené pozornosti naleznete na www.ondrejfilip.com
Pokud pro vás byl článek hodnotný, ocením jeho sdílení s vašimi kolegy, týmem a na sociálních sítích.

Život je skvělý!

Ondřej

The post MÉNĚ STRESU? PROČ NE? appeared first on Ondřej Filip.

The post JSOU VŠUDE KOLEM NÁS… appeared first on Ondřej Filip.

The post PROČ JE SEBELÁSKA (NEJEN) V BYZNYSU TAK DŮLEŽITÁ? appeared first on Ondřej Filip.

Díky inspiraci ze sociální sítě Linked in jsem se rozhodl, že během měsíce února budu psát a publikovat krátké shrnutí každého dne na FB. Chtěl jsem vyzkoušet jaké to je, psát každý den krátkou reflexi toho, co se stalo, proč to vlastně dělat a jestli to vydržím.

Netušil jsem, jak moc užitečný a zároveň jednoduchý nástroj pro svůj rozvoj jsem začal používat. Již dříve jsem psal deníky ovšem spíše nahodile. Tyto krátké zprávy pro sebesamého zaměřené spíše na prožívání než na popis aktivit a činností, byly vždy příjemným zakončením dnem. Stačilo vždy pouhých 10 – 15 minut a 50-70 slov (někdy jen 1 nebo 2 slova) na stručné shrnutí toho, co byl v dang den pro mne nejdůležitější.
A co vše mi tato zkušenost přinesla? VÍC NEŽ JSEM ČEKAL…

1) Pozitivní zakončení každého dne – ikdyž ně vždy se můj den odvíjel podle mých představ, krátké  večerní zastavení mi vždy dalo klid, inspiraci, uvolnění a posílilo víru v sebe sama.
2) Disciplína – někdy to chtělo vyvinout úsilí vydržet psát každý den, ale nakonec se z toho stal návyk, ve kterém budu pokračovat i nadále a vlastně už žádné úsilí nepotřebuji vyvíjet.
3) Hlubší vhled do sebe samého – důležité prožitky, které by jinak byly zapomenuty se tímto shrnutím ukotvily skrze pocity.
4) Odvaha – neřešil jsem to, jak moc osobní shrnutí dne jsou, prostě jsem chtěl sdílet a sdílel jsem bez ohledu na to, že jsem si velmi často říkal, že to je hloupé a že to nikoho nezajímá
5) Změna úhlu pohledu – prožitky a zážitky, které bych ještě před měsícem vnímal negativně jsem začal sledovat z jiného úhlu pohledu. Naprosto přirozeně jsem získal mnohem laskavější a pozitivnější pohled na sebe sama a na to co se mi děje.
6) Vyjadřování – shrnout do pár slov to nejdůležitější co se stalo během dne je někdy obtížné. Ještě zdaleka to není podle mých představ, ale vím, že pokud budu pokračovat, tak se má schopnost zastavit se, zformulovat myšlenku a vyjádřit ji pomocí pár slov radikálně zlepší. A to se může hodit.
7) Nová komunikace – na druhou stranu jsem zjistil, že na vyjadření některých věcí jsou někdy slová krátká. Prostě komunikace probíhá na mnoha úrovních, a to nejen neverbální, ale především energetické, kdy přijímáte a dostáváte nejvíce informací. Začal jsem tomu říkat „holistická komunikace.“
8) Lepší vnímání – mnohem lépe jsem začal vnímat pocity a emoce své i lidí kolem  mne. Moje EQ se zvedlo, především emoční stabilita.
9) Větší sebedůvěra – lepší vnímní a uvědomění si sebe sama přirozeně vede k větší sebedůvěře. Mnohem více jsem si vědom svých slabých míst, bez toho aniž bych tím snižoval svou vlastní hodnotu. Zároveň vídím, jak vidím jak rostu a rozvíjím své silné stránky.

1. únorový den: Má volba

To, jak se cítím a jak prožívám, je jen a jen má volba. Někdy jednodušší, někdy těžší, ale vždy je to má volba. Stejně jako je má volba vše, co se mi děje v životě. Někdy na to zapomínám a potřebuji si to neustále připomínat. Pokud zapomenu, lepší než boj, je plné přijetí dané situace a především sebesamého.
2. únorový den: Já nevím

“Nevím”. Dnes jsem si to řekl několikrát. Je jedno jestli to řeknete nahlas nebo jen v duchu. V každém případě dáváte prostor druhým lidem, uvolníte se a opravdu nasloucháte. Přestáváte usilovat, přesvědčovat a snažit se. Dovolte si nevědět, je to osvobozující pocit.
3. únorový den: Rozhodování a Intuice

Dnes jsem dočetl knihu stejného názvu. Celý den jsem pozoroval,jak se rozhoduji a byla to fascinující a zábavná hra. Nejzajímavější mi přišlo jak často, i po nedůležitých rozhodnutích přezkoumávám, jestli by nebylo lepší rozhodnout se jinak. A to here hodně energie.
4. únorový den: Prostě odpočinek
5. únorový den: Strach ze selhání

Odkládáte činnosti, aktivity nebo cokoliv jiného přestože, víte, že je to pro vás důležité? Také se mi to občas stává a dnes jsem si uvědomil, že v 90% za to může můj strach z neúspěchu (a hodnocení). Je velmi nenápadný, zároveň hluboký a není na něj moc hezký pohled :-). Jediný způsob, jak překonat tento strach je přijmout jeho existenci a konat s vědomím, že mohu selhat.
6. únorový den: Emoce & Síla ticha

Znovu jsem si uvědomil, jak důležité je cítit, vědomě řídit a probouzet emoce. Nejen mé vlastní, ale i druhých.Odložil jsem masku vážného Ondřej. Někdy ji nosím podvědomě, protože to mi dává pocit, že mám věci pod kontrolou. Ale ve skutečnosti, nemám spoustu věci pod kontrolou. Bohužel, se tím ochuzuji  o dar spontánnosti. Další pozorování dnes – umění a síla mlčení a naslouchání jsou velmi hodnotné dary. Díky za to.
7. únorový den: Lehká hlava

Mám dnes lehkou hlavu. Lehkou a prázdnou. Pocit absolutní spokojenosti. Jednoduše stav bytí bez myšlenek a emocí. Pouze jsem, nic víc, nic míň. Zažívám pocit štěstí, který vychází zevnitř a nepotřebuje žádný externí doping. Jak prosté a jednoduché.
8. únorový den: Keep walking

Kdysi jsem míval rád whisky  Johnnie Walker. Dnes mám rád jeho slogan  „Keep walking.“  Nezáleží na tom jak velký krok dělám, ale na tom, že pokračuji a vytrvám. Nezastávím se a pokračuji. Je to stejné jako když chodím po horách nebo běžím maraton. Krok za krokem, metr za metrem. Je třeba vytrvalost, ale stojí to za to.
9.únorový den: Neochvějná víra

Víra, neochvějná víra a pokora v sebesamého jsou základem mého konání. Víra nemůže být nahrazena ničím jiným, ani slepým optimismem ani povzbuzováním od druhých. Pouze víra mi dává sílu být pozorný a vidět překážky na mé cestě a energii je překonávat.
10. únorový den: 40

Můj nejoblíbenější den v roce, protože mám narozeniny. Tentokrát kulaté, 40. Kromě dárků od blízkých jsem obdržel ještě dva neočekávané dárky.  První v podobě neuvěřtitelně obohacujícího koučinku s jedním z mých klientů. A druhým byl jeden z mých nejoblíbenějších filmů KID. B. Willis zde hraje uspěšného muže slavícího 40. Silný příběh o dětských snech, na které bohužel během života zapomínáme.  Zapomněli jsme, že Jsme chtěli létat červeným letadlem.
11. únorový den

Neplánování, nic nedělání a totální vypnutí
12. únorový den: Ztracený den

Je to zvláštní pocit, nemít co psát. Co psát, když nemám o čem psát? Vybavuji si spouts dnešnch aktivit, co jsem dělal a co jsem říkal, ale uvnitř mne nezůstalo nic ukotveno. Žádné pocity, žádné emoce. Je to jakloby dnešek vůbec nebyl. Ztracený a promarněný den. A to jen proto, že jsem nebyl tady a teď. Byl jsem pouze ve své hlavě a to zcela určitě není místo pro život a  prožívání krásy života.
13. únorový den: Stálý růst

Je neuvěřitelné, jak každodenní psaná reflexe podporuje můj růst. Kdysi jsem si psal dlouhý deník s výčtem aktivit. Nyní stačí pár vět a zaměřit se na to, co bylo ten den nejdůležitější a zvědomit to. Pouhých 5/10 min denně a osobní růst je zaručen. Jednotlivé posuny jsou nepatrné, ale s každým dalším se více a více zviditelňují, propojují a posilují. A jako bonus se učím formulovat myšlenky do pár vět.
14.  únorový den: Slepá důvěra 

Jak pustit to, co se snažím  kontrolovat a stejně to nekontroluji? Jak nechat život proudit? Potřebuji mít jasný a pokorný záměr. Potřebuji mít slepou důvěru v sebe a svůj vnitřní kompas. Potřebuji přesměrovat pozornost jinam, prostřednictvím dělání a prostřednictvím půdy, dřeva a kamene.
15. únorový den: Pozitivní strach

Měl jsem včera to štěstí, že jsem na okamžik pochopil sílu volně proudícího strachu.  Strach jsem vždy vnímal jen jako negativní, blokující a paralyzující energii a emoci. Snažil jsem se ho odstraňovat, bránit se mu, zpochybňovat ho, zlehčovat ho, nevidět ho.  Na krátký moment se mi podařilo pocítit, jaké to je strach přijmout a nestavět se mu do cesty. Strach nutně nemusí být svazující a paralyzující, ale i osvobozující a dávající energii.
16. únorový den: Naštvanost

Byl jsem naštvaný, protože jsem se nepostavil sám za sebe! Tato jednoduchá a pravdivá věta mne napadla dnes při koučování s klientem. Jak prosté. Dříve, když jsem se naštval, obviňoval jsem všechno a všechny kolem sebe. Hněv a naštvanost jsou vždy a za všech okolností pouze přirození strážci mých hranic. Objeví se, kdykoliv sejdu ze své cesty a nenaslouchám tou, co doopravdy chci. TOMÁŠI DÍKY.
17. únorový den: Změna rytmu

Po delší době jsem se dnes postil a vydržel. Posílil jsem tak svou vytrvalost, když jsem překonal slabou chvilku.  Přízbůsobil jsem se bez hodnocení pomalejšímu rytmu tohoto dne. Nebojoval jsem s větší únavou a ospalostí.  Nechal jsem tělo, aby si našlo své tempo.
18. únorový den: Celistvost
19. únorový den: Následuji impulzy

Dnes prozkoumávám svůj vnitřní svět jinak. Vypínám hlavu a následuji impulzy k chování,  jednání, mluvení  a k prožívání emocí. Nebráním se, neanalyzuji,  jen následuji i velmi jemné podněty mé duše. Je to velmi úlevné, zklidňující a jednoduché následovat svůj vnitřní hlas bez hodnocení a komentářů.
20 únorový den: Obyčejný den

Existují dny kdy to vypadá, že se téměř nic neděje.  Takový byl i můj dnešek. Pokud si ovšem nevšímám drobných maličkostí. Takových, kterých si normálně nevšímám a které se ukazují jako směrovky na mé cestě. Navíc jsou příjemným zpestřením a oživením jinak všedního dne.
21 únorový den: Smysluplnost

Včera se mi opět potvrdilo, že to co dělám má smysl. Navzdory tomu,že neustále slýchám, že každý je dnes kouč a že kouč nemusí nic umět. Jsem vděčný za to, že mohu dělat to co mne naplňuje  a to co mi dává smysl, radost a inspiraci. Cítím vděčnost, pokoru a zodpovědnost za to, že je mi dovoleno nahlédnout do vnitřního světa  lidí kolem mne a být při tom, když se jim mění životy.
22 únorový den: Opět emoce

Uvědomit si, prožít, přijmout a prozkoumat své emoce. Nejtěžší práce a zároveň osvobozující práce, kterou jsem zažil. Potřebuji být neustále tady a teď. Tento proces vyžaduje mou plnou pozornost, nasazení,  soustředění a vytrvalost. Každý den se mi ukazuje, jak moc jsem v minulosti emoce podceňoval nebo naopak přeceňoval. Neviděl jsem, jak důležité informace mi emoce přinášejí.
23. únorový den: Síla sdílení

Sdílení a opravdové naslouchání je pro mne ten nejlepší způsob učení se o sobě samém a o lidech kolem mne. Když se opravdově zajímám o druhé, nehodnotím je a naslouchám tomu, co říkají, tak zároveň dostávám i lepší pochopení sebe samého.
24. únorový den: Rovnováha v rozhodování

Líbí se mi a posiluje mne, když se v mém rozhodování projevuje princip rovnováhy a přiměřenosti. Přiměřenosti v rychlosti rozhodování, kdy se nerozhoduji zbrkle nebo naopak bez zbytečného otálení. A rovnováha intuice a rozumu, kdy rozum svou přílišnou horlivostí, neruší jemný hlas intuice. Rovnováha a přiměřenost vedou k akcím, které odpovídají mým záměrům a jsou prováděny v přirozeném rytmu.
25. únorový den: Dech jako symbol

Pozorování dechu je má nejoblíbenější forma meditace. To jak dýcháme symbolicky odráží to, jak fugujeme v běžném životě. Opět mne překvapilo, že jsem na svém dechu objevil něco nového a zajímavého.  V tomto případě, to, jakým způsobem se nadechuji. Nádech symbolizuje to, jak obvykle  něco ve svém životě začínám.
26. únorový den: Manifestace

Posledních pár dnů mi přichází na jazyk slovo MANIFESTOVAT. Líbí se mi jak vypadá i zní. Má v sobě odvahu, sílu, radost i nadšení. Podle slovníku jde obvykle o projev smýšlení, přesvědčení, cítění. Jak svými skutky a slovy manifestuji své záměry,  přesvědčení a sebe sama?  Upřimně si musím odpovědět, že zde existuje prostor pro zlepšení.
27. únorový den: Kairos nebo Chronos

Máme několik generací time managementu, množství plánovacích pomůcek, aplikací a návodů. A přesto lidí, kteří nemají čas kolem mne neubývá, právě naopak. PROČ? Jak je to možné? Tyto plánovací pomůcky neřeší příčínu, ale důsledek. Naše vnímání času leží uvnitř nás samotných. Zapomněli jsme na  přijetí radikální odpovědnosti za nakládání s časem. Neumíme již rozpoznat, kdy je ten “SPRÁVNÝ” čas neboli Kairos, jak mu říkali staří Řekové. Nevidíme, že žijeme v zajetí lineárního času Chronosu.
28. únorový den:

Poslední únorový den pro mne byl ve znamení náhod a změn. Přesto nevnímám, že by včerejšek byl chaotický nebo hektický den. Naopak, celý den byl navzdory změnám přirozený,  plynulý a úspěšný. Nesnažil jsem se překrucovat a vzdorovat tomu co přichází nebo se rozčilovat, že věci nejdou podle plánu. Prostě jsem jen byl.

The post CO JSEM SE O SOBĚ NAUČIL ZA 28 DNŮ? appeared first on Ondřej Filip.

• Žádné uznání a odměna
• Nenaplňující práce
• Byrokracie & politikaření
• Nemožnost kariérního růstu
• Přímý nadřízený

Je naprosto v pořádku najít si nové zaměstnání z výše uvedených nebo jakýchkoliv jiných důvodů. Dělat změny, které nás posouvají dále v našich životech je přirozené. Nicméně je velmi dobré se před takovým krokem ujistit, že jste se ve stávajícím zaměstnání naučili to, co jste se tam naučit měli. Hluboké porozumění a přijetí toho, co se děje ve vašem současném zaměstnání je klíčové pro vaše další kroky a budoucí pracovní úspěch.

Pokud je změna zaměstnání pouze útěk budete opět, s největší pravděpodobností, čelit podobné situaci v novém zaměstnání. Měl jsem klientku, která chtěla změnit zaměstnání, aby byla více spokojená. Během společné práce zjistila, že žádné nová práce ji neučiní více spokojenou a že musí najít spokojenost uvnitř sebe.  Většinou vám vnější změna nepřinese benefity, pokud zároveň neprojdete vnitřní změnou. V takovém případě bude váš odchod ze zaměstnání bude pokojný jako hladina klidného jezera bez jakýchkoliv  zahořklosti a pocitu křivdy.

Představte si, že pracujete pro skvělou společnost. Líbí se vám její, vize, sdílíte stejné hodnoty, máte rádi kolegy a produkty nebo služby, které “vaše” společnost poskytuje. Jednoduše, z takové společnosti nechcete odejít, ale…

Často se stává, že nedostáváme ocenění a odměnu, když nejsme schopni ocenit ani sami sebe. Lidé kolem nás jsou jako zrcadlo a ukazují nám většinou to, co sami nechceme vidět. Jak často oceňujete sami sebe? Kdy to bylo naposledy a za co? Jak obtížné je pro vás ocenit sebe sama a proč? Jak často oceňujete své kolegy ženu (manžela), děti, přátele, svého šéfa a třeba lidi, které ani neznáte? Během mých seminářů a workshopů vídám,jak obtížné je pro lidi opravdově ocenit. Obvykle je trochu jednodušší oceňovat ostatní, ale jak přijde na nás samotné… Vyzkoušejte pozorovat (pouze pozorovat, nehodnotit) jak často oceňujete především sebe a jak se přitom cítíte.

Nenaplňující práce. To, vypadá jako opravdu dobrý důvod, proč opustit zaměstnání. Na druhou stranu, to může být taky velmi dobrý důvod se zastavit a přemýšlet o tom, co pro vás smysluplná práce znamená. Jak poznáte, že vám práce nedává smysl? Co pro vás znamená smysluplná práce? Jaké atributy musí společnost a práce mít, aby pro vás měla smysl? Jaké hodnoty vám chybí? V každé situaci se můžeme něco naučit. Co se můžete naučit z toho, mít nenaplňující práci? Jak můžete najít smysl právě v tom, co děláte?  Odpovědět si na tyto otázky vám alespoň pomůže najít si svůj “dream job”, jinak je změna zaměstnání ztrátou času a energie. Pokud by neexistovala žádná alternativa pro smysluplnou práci, jak byste nalezli smysl v té současné?

Byrokracie & politikaření. Z vlastní zkušenosti vím, že obojí je velmi těžké změnit, protože mají kořeny v kultuře společnosti. Pokud něco nemůžete změnit, musíte to opustit nebo akceptovat. Před odchodem si položte pár otázek. Jaké to pro vás obecně je, akceptovat něco co vás obtěžuje a rozčiluje? Jak můžu změnit svůj úhel pohledu a neztrácet už více energie? Jak mi pomáhá bojovat s byrokracií a politikařením? Jak mohu najít alespoň malé oblasti, kde mi systém pomáhá a podporuje mne?  Jaký je nejlepší způsob řešení politikaření?

Vždy je možnost kariérního růstu, pokud ve společnosti nejste jen vy a váš šéf. Pokud ostatní kolem vás rostou, tak i pro vás existuje možnost pro růst. Obecně v práci nevyužíváme maximálně náš potenciál a klíčová otázka je, jak ho můžete maximalizovat. Jaké jsou oblasti pro zlepšení? Pracujete vědomě a pravidelně na svém osobním a profesionálním rozvoji? Jakým způsobem komunikujete ve “své” společnosti směr kterým chcete růst? Jak jste otevřeni různým příležitostem? Jak byste oznámkovali svou míru pohyblivosti?

Váš manažer, šéf, nadřízený, jakkoliv ho chcete nazvat. Na jednu stranu je  pro většinu zaměstnanců nadřízený hlavním důvodem pro odchod ze zaměstnání. Na stranu druhou je jednou z největších příležitostí se o sobě něco naučit. Více jak v jiných pracovních vztazích platí, že šéf je vaše úžasné zrcadlo díky hierarchickému prvku uspořádání většiny společností. Jednoduše musíte najít způsob jak uchopit váš vzájemný vztah. Považujete vašeho nadřízeného za nekompetentního? Jak potom vnímáte vaši kompetenci?  Je k vám dostatečně otevřený Jak jste vy otevření vůči němu? Má nějakou schopnost, která se vám líbí (možná byst chtěli být podobní) a zároveň vás irituje? Najděte, co vás na něm irituje nejvíce a podívejte se hluboko do sebe. Co zajímavého nebo důležitého jste nalezli pro svůj osobní růst?

The post Co se můžete naučit, předtím než opustíte zaměstnání appeared first on Ondřej Filip.

Naštěstí neexistuje žádný univerzální návod na dávání zpětné vazby, který funguje kdykoliv a pro každého z nás. Každý z nás si musíme vytvořit svůj vlastní manuál, který odráží a respektuje naši osobnost, a šedé zóny, které při dávání (přijímání) zpětné vazby máme. Většina návodů, které lidé dostanou na školení končí v zásuvkách stolů, lidé si nepamatují co v nich je a většinou je už nikdy po školení neotevřou. Náš vlastní manuál si psát nemusíme, protože ho máme přímo ve svých hlavách. Prostě tam je, uvnitř nás.

Jaký je můj záměr? Velmi důležitá otázka, která nás vede procesem dávání zpětné vazby. Pokud máme „správný“ a opravdový záměr, pomůže nám to být autentičtí k druhé osobě a uvědomit si, čeho zpětnou vazbou chceme docílit. Někdy lidé dávají zpětnou vazbu proto, aby si zvedli pocit důležitosti a sebedůvěru, spíše než pomoci druhým, posunout se dál. Pokud je náš záměr sobecký, pravděpodobně naše ego přebírá vedení a nebudeme schopni dát druhé osobě svobodu, naložit se zpětnou vazbou podle jejich uvážení.

Lidé při dávání zpětné vazby nevidí lidské bytosti. Vidí pouze role a pracovní pozice nebo lidi, kteří potřebují opravit. Pokud vidíme ty, kterým dáváme zpětnou vazbu jako lidské bytosti, necítí se být kritizování a ohrožováni, a tím pádem zpětnou vazbu přijímají lépe.  Lidé „jsou bezvadní“ a mají svou hodnotu takoví jací jsou a nepotřebují být opravováni. Měli bychom alespoň vyzkoušet jiný přístup a být více laskaví, spíše než přísní, když dáváme zpětnou vazbu.

Dávání zpětné vazby je běžný manažerský a komunikační nástroj. S tímto nastavením je dávání zpětné vazby mnohem jednodušší. Není na tom nic zvláštního, pouze běžný nástroj.  Na jakékoliv pozici v rámci organizace musíme poskytovat zpětnou vazbu vhodným způsobem. Zpětnou vazbou vyjadřujeme naše názory, potřeby a očekávání. Pokud tak nečiníme, nejsme autentičtí a zabíjíme náš potenciál pro celou organizaci. Vytváříme skryté bariéry, překážky a konflikty v naších vztazích a komunikaci.

To nejdůležitější na závěr. Hlavním důvodem, proč je dávání a přijímání zpětné vazby obtížné, jsou naše emoce. Emoce jsou nejdůležitějším aspektem poskytování zpětné vazby. Lidé neví jak to říct, necítí se při tom dobře a nechtějí ublížit a ponížit ostatní. Potřebujeme najít cesty, jak se při dávání zpětné vazby cítit komfortně a klidně. Jediný způsob jak tyto cesty nalézt je podívat se dovnitř, do svého nitra a ne ven, na internet. Asme zodpovědni za své vlastní emoce, tak jako jsou ostatní zodpovědni za své emoce.

The post ZPĚTNÁ VAZBA 2.0 appeared first on Ondřej Filip.

Proč je odpovědnost tak důležitá? Přijímání odpovědnosti má nezanedbatelný vliv na spokojenost v našich osobních i pracovních životech, a tím pádem i na výkon týmů. Příjímání odpovědnosti nám totiž dává pocit, že ve svém životě sedíme v autě na místě řidiče, a ne na místě spolujezdce. Rozvíjení maximální týmové odpovědnosti je proto v zájmu nejen každého lídra týmu, ale i jeho členů.
Odmítání odpovědnosti je pro nás velmi nebezpečné a vlastně toxické. Kdykoliv se zbavujeme odpovědnosti a dáváme ji někomu (nebo něčemu) jinému, společně s odpovědností odevzdáváme zároveň i NAŠI SÍLU – partnerovi, šéfovi, klientům, kolegům, firmě, přátelům, atd….
Kdykoliv se zbavujeme odpovědnosti a dáváme ji někomu (nebo něčemu) jinému, společně s odpovědností odevzdáváme zároveň i NAŠI SÍLU.
Přečtěte si tuto větu několikrát, než opravdu pochopíte její význam. Odevzdání síly je vlastně cenou, daní nebo poplatkem, které platíte za to, že se můžete zbavit své odpovědnosti. Takové jednání se vám ovšem z dlouhodobého pohledu hrubě nevyplatí.

Jak se projevuje zbavování odpovědnosti v týmu? 

1) Členové týmu spíše pracují, protože musí, než že chtějí – nízká míra vnitřní motivace a nasazení
2) Uvnitř i navenek si tým tzv. kryje záda – typicky přemírou emailové komunikace a dáváním do kopie velkého množství kolegů
3) Sníženou schopností se rozhodovat – rozhodnutí jsou pomalá, tým rozhodnutím nevěří a nestojí si za mimi
4) Neschopností chránit si své osobní nebo týmové hranice
5) Direktivním stylem řízení a nadměrnou mírou kontroly
6) Velká časová a stresová zátěž – byť jsou příčiny na první pohled vnější, ve skutečnosti nejsou, protože spočívají v odmítání odpovědnosti za své vlastní pocity a zvládání stresu
7) Zvýšenou mírou obviňování – ostatních (šéf, firma, zákazník, kolega, partner bůh nebo osud) za svoji pracovní situaci, život, potíže, apod.
8) Stavění se do role oběti – s tím nemohu nic dělat. Klient mne odmítnul, šéf neschválil, apod. Nemůžete s tím nic dělat, takže s tím nic neděláte a zůstáváte pouze u stěžování
9) Racionalizování – nic se neděje, to nevadí, on/ona to tak nemyslel (a). Odmítání převzetí odpovědnosti za své emoce a pocity a jejich potlačování. V důsledku toho jen neustále “přemýšlíte” a nepřebíráte odpovědnost za nalezení a realizování řešení.
10) Zachraňování – všech a všeho kolem sebe. Kolegů, šéfa, termínů, projektů atd. Odmítáte odpovědnost za to, kolik času trávíte v práci a jak si ji organizujete.

Jaká je úroveň přijímání odpovědnosti lidí ve vašem týmu?

Jak se změní SÍLA vašeho týmu, když se zaměříte na přijímání odpovědnosti?
Zkuste během následujících 7 dnů, zaměřovat pozornost na přijímání odpovědnosti. Nehodnoťte, jen pozorujte a všímejte si, co se děje ve vašem nitru i kolem vás, když přebíráte plnou opravdou odpovědnost za svoje chování, jednání a pocity.

ŽIVOT JE SKVĚLÝ!

Ondřej

The post VY, VÁŠ TÝM A VAŠE ODPOVĚDNOST appeared first on Ondřej Filip.

Nepřijde vám zvláštní, jako jsou si slova „busyness“ a „business“ podobná? 

Dobrovolně odevzdali naši odpovědnost za nakládání s naším časem, kterého máme každý den všichni naprosto stejně – 24 hodin, 1 440 minut, 86 400 sekund.  Jaká bude VAŠE VOLBA?

Vždy “toho” bude hodně. “Být busy”,ale ještě nutně neznamená pracovat smysluplně. Rezignovali jsme na to, že to můžeme mít i jinak. Uvěřili jsme tomu, že tak to prostě má být. Říkáme, že to nemůžeme změnit. Pokud nemůžete, tak nemůžete,  je to vaše volba.

Jako ve všem, odpoveď neleží někde venku, ale uvnitř nás samotných. Ikdyž někdy opravdu vlemi hluboko. Nemůžeme sice zastavit vlny, ale můžeme se naučit surfovat. Představte si, že si můžete vybrat jestli chcete “být busy” nebo pracovat smysluplně a v tempu, které je pro vás přirozené.  Jaká bude VAŠE VOLBA?

Proč se nám tedy tak líbí  když “jsme busy”?

1. Získáváme pocit důležitosti, který si neumíme dát sami. Předpokládáme, že v očích našeho  okolí stoupne i naše hodnota, ale nestoupne. Naše hodnota a důležitost jde z našeho vnitra a ne z našeho okolí. Ostatní to mají podobně, a proto hrajeme tu hru na to, kdo je více „busy“ a kdo je více důležitý.
2. Euforie a uspokojení. “Být busy” je jako droga, jako dávka adrenalinu. Je to docela “cool” být busy….Něco se děje a v určitém slova smyslu je to vzrušující. Dočasně nás to nadopuje endorfiny, ale o to víc pak musíme platit únavou a vyčerpaností, protože navzdory své zaneprázdněnosti stále nemáme hotovo. Takže potřebujeme další dávku, hned zítra… nebo ještě dnes večer?
3. Umožňuje nám to, nevěnovat se tomu opravdu důležitému. Tomu, co se děje uvnitř nás samotných. “Busyness” je jednou ze nejlepších strategií, jak odvést pozornost od našich emocí a od toho, co je opravdu podstatné a důležité.  Většinou je to nepříjemné, bolestivé a namáhavé, proto je lepší od toho utíkat do zaneprázdněnosti.
   
   Čemu důležitému se svou zaneprázdněností vyhýbáš právě TY? 

CO S TÍM?

1) Volba a zodpovědnost

Je to opravdu jen VAŠE VOLBA, jestli se chcete cítit uvolněně a přirozeně. Kdykoliv “jste busy” připusťe si (bez odsuzování!), že to je vaše volba a ne šéf, kolegové, rodina, dopravní zácpa, firma, apod., kdo způsobil vaši zaneprázdněnost. To nejmenší co získáte, je pocit kontroly.

2) Změňte své nastavení mysli a slovník

Prozkoumejte, co vše říkáte o důvodech proč “jste busy” a proč to nejde změnit. Jaké emoce ve vás vzbuzují? Zvolte si nové programy, které ve vás vzbudí pozitivní emoce.

3) Začněte hrát nejdříve na vašem vnitřním hřišti

Začněte pozorovat, jak poznáte, že začínáte “být busy.” Můžete to být rychlá chůze, pocit paniky, tendence být zbrklý, nestíhat oběd, podrážděné reakce na vyrušení, neschopnost se soustředit nebo zvýšený stres a tep, chyby, apod. Najděte si své vlastní indikátory toho, že dostáváte do víru zaneprázdněnosti. Ze začátku jen pozorujte a nehodnoťte.

4) Využívejte techniku „STOP“

Jakmile cítíte, že jste “busy” a ztrácíte kontrolu, zpomalte a zastavte se. Udělejte si odstup, přemýšlejte, zorganizujte si myšlenky, pokračujte. Ptejte se sami sebe: „Co je teď nejdůležitější?“ (všechno není odpoveď).

5) Použijte tři magické otázky
✓ Co mám v tomto momentě pod kontrolou?

✓ Co se momentálně pokouším kontrolovat?

✓ Co bych mohl kontrolovat, ale momentálně to nedělám?

6)  Zavírejte den

V závěru pracovního dne se zastavte a vědomě ukončete pracovní den. Vypněte mobilní telefon, zavřete emailovou schránku a zhodnoťte svůj den. Uvědomte si,  co vše jste zvládli a oceňte se. Pravděpodobně se objeví i to co jste nezvládli.  Naplánujete si tři nejdůležitější úkoly na další den a kdy dokončíte “nedodělky” z dneška. Doporučuji si najít partnera se kterým to můžete probrat nahlas. Verbalizování je, zvláště na začátku, než si tento návyk ukotvíte, velmi důležité.

The post JSTE „BUSY“? POTOM MÁTE PROBLÉM… appeared first on Ondřej Filip.

Nastal čas o tom nejen začít víc mluvit, ale hlavně začít s tím i něco dělat.

Kolik takových lidí kolem sebe znáte?

Nejen lídři a manažeři velmi často zapomínají na to nedůležitější – na sebe sama. Sebe sama dávají na poslední místo a vnímají jí to jako velkou ctnost. Díky tomu svět kolem sebe vidí jen rozmazaně a jsou v permanentním stresu. Neumí zpomalit a žít. Případně se zastavit a zvážit, jestli je to doopravdy tak, jak chtějí. Vlastně ani nevnímají, co doopravdy chtějí.

Dávat sebe samého na první místo je naprosto přirozené a to nejlepší, co pro sebe, své blízké a firmu, kde pracujete můžete udělat. Pouze tehdy můžete být opravdovým přínosem a nesobecky podporovat a pomáhat ostatním. Je nezbytné najít čas pro sebe pro své koníčky, svůj spirituální rozvoj a na to, vůbec nic nedělat.

Na jaké místo dáváte VY sebe samé?

Jejich největším nepřítelem je, ve své podstatě, přehnaná zodpovědnost. Tím, že přehaně přebírají zodpovědnost za ostatní lidi (i blízké) a firmu, kde pracují, vyhýbají se zodpovědnosti za sebe samé. Zapomínají na sebe a na to, co doopravdy chtějí. Jak potom chtějí být zodpovědní za ostatní, když nejsou zodpovědní ani za sebe sama? Dělají věcí, které ve skutečnosti dělat nechtějí (protože tak se to přece má dělat a je to tak správně)

Mlčí a souhlasí tam, kde by se měli postavit a mluvit nebo mluví tam, kde by měli mlčet

Vyhýbají se konfliktům a nepříjemným situacím nebo zbytečně bojují

Přebírají odpovědnost za emoce a pocity druhých

Nevyjadřují a potlačují emoce, případně je jimi nechají vláčet

Je to smrtící koktejl po jehož požití přichází frustrace, napětí, stres, únava, konflikty, atd.
Žádné uznání, ocenění a spokojenost.

Najděte odvahu dávat sebe samé na první místo. Je to přirozené a nezbytné. Je to sice obtížná, dlouhá a nikdy nekončící cesta, ale bohatě se vám vyplatí.

K tomu, abyste začali dávat sebe samé na první místo, potřebujete dokonale znát sami sebe. To jak přemýšlíte, jak se chováte, co cítíte, co říkáte, jaké máte postoje a myšlenkové vzorce.

Začněte maličkostí. Když něco začnete dělat, ptejte se sami sebe. “Je to doopravdy to co chci právě teďdělat?“  Není uplně nutné si hned odpovědět, jde spíše o to, začít si pomalu uvědomovat, kdy dělám věci, které opravdu dělat chci.

The post DÁVEJTE SEBE SAMÉ NA PRVNÍ MÍSTO appeared first on Ondřej Filip.